Zpět

Zásada stejné odměny mužů a žen za stejnou či rovnocennou práci v judikatuře SDEU

8. září 2021

Zásada stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci patří bez pochyby mezi základní stavební kameny unijního práva. Je zakotvena nejen v čl. 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), která je součástí primárního práva Evropské unie, ale její důležitost byla i opakovaně zdůrazňována v rozhodnutích Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“). Ve svém nedávném rozhodnutí sp.zn. C-624/19 ze dne 3.6.2021 byl Soudní dvůr postaven před několik výkladových a aplikačních nejasností ohledně předmětného článku SFEU a jeho závěry přinesly významný posun v otázkách rovnosti mužů a žen na pracovním trhu.

Skutkové okolnosti případu

V roce 2018 se před Watfordský pracovněprávní soud ve Spojeném království dostala žaloba přibližně 6 000 zaměstnanců nebo bývalých zaměstnanců obou pohlaví maloobchodní společnosti Tesco stores, kteří tvrdili, že jim nebyla poskytnuta stejná odměna za stejnou práci, což je v rozporu jednak s vnitrostátní právní úpravou a jednak s již zmiňovaným článkem 157 SFEU. Toto řízení bylo Watfordským soudem přerušeno, a to z důvodu, že výsledek řízení záležel na posouzení návrhu žalobkyň ženského pohlaví, se kterým však byla spojena řada nejasností ohledně výkladu evropského práva. Případ se tak dostal před Soudní dvůr, který se zabýval zejména otázkou možnosti horizontálního přímého účinku čl. 157 SFEU, nutností další unijní nebo vnitrostátní právní úpravy pro takovou aplikaci a zdali je vůbec možné považovat společnost Tesco stores za „jediný zdroj“ údajné diskriminace, pokud se jednalo o zaměstnance pracující v různých provozovnách společnosti.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr ve světle značné ochrany rovnosti mužů a žen ve své ustálené judikatuře vyložil čl. 157 SFEU tak, že mu přiznal horizontální přímý účinek, a tedy možnost se práv a povinností z něj vyplývajících dovolat i vůči jednotlivcům. Dle závěrů Soudního dvora má předmětné ustanovení kogentní povahu a není pochyb o tom, že přesně ukládá povinnost dosáhnout konkrétního cíle, proto jeho dopad nelze omezovat pouze vůči orgánům veřejné moci a není třeba jej více specifikovat v navazujících unijních a vnitrostátních právních předpisech. Horizontálního přímého účinku vůči jednotlivcům se však nejde dovolat vždy, ale pouze za splnění určitých podmínek, které byly Soudním dvorem v předmětném rozhodnutí specifikovány.

První z podmínek je, že taková případná diskriminace v odměňování musí být přičitatelná „jediné entitě“. V tomto konkrétním případě však byla potřeba vyložit i tento poněkud neurčitý pojem, neboť v aplikační praxi vznikly pochyby, jestli lze takové jednání přičítat společnosti, která zaměstnává své zaměstnance v různých provozovnách. Zde Soudní dvůr postavil na jisto, že v takových případech se zaměstnavatel považuje za „jediný zdroj“.

Další podmínkou je, že se údajné diskriminační odměňování musí týkat stejné nebo rovnocenné práce. K výkladu těchto pojmů Soudní dvůr zdůraznil, že tyto pojmy mají čistě kvalitativní povahu a pojí se pouze s povahou práce, kterou zaměstnanci skutečně vykonali. Pro jejich posouzení tedy nebudou relevantní vnější socioekonomické podmínky či životní náklady zaměstnanců v místě výkonu práce. Konečné posouzení, zda jsou konkrétní porovnávané činnosti zaměstnanců stejné či alespoň rovnocenné pak ale bude v režii vnitrostátních soudů, nikoliv Soudního dvora.

Sporné však může být, zda by se takové pravidlo mohlo uplatnit i na situace, kdy jsou zaměstnanci v provozovnách stejných zaměstnavatelů ale v různých zemích odměňováni rozdílně a jestli by se případně také mohli domoci nápravy. V tomto ohledu Soudní dvůr žádné vodítko nepřináší, tudíž dle odborníků lze vyvozovat, že dveře k takovému výkladu rozhodně nejsou zavřeny.[1]

Závěrem lze říci, že předmětné rozhodnutí je v otázce rovného odměňování poměrně přelomové. Poskytuje extenzivní výklad evropského práva, přičemž případné oběti diskriminace tak získávají víceméně jasný návod, za jakých podmínek se mohou dovolat svých práv před soudem. Zároveň však lze nalézt i sporné oblasti, jejichž další vývoj bude důležité v judikatuře Soudního dvora bedlivě sledovat.

 


[1] VÁCHA, Jan. Zásada stejné odměny mužů a žen za „stejnou práci“ i za „rovnocennou práci“ v zorném poli Soudního dvora Evropské unie. E-právo [online]. 2021 [cit. 2021-7-12]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/zasada-stejne-odmeny-muzu-a-zen-za-stejnou-praci-i-za-rovnocennou-praci-v-zornem-poli-soudniho-dvora-evropske-unie-113236.html