Zpět

Zápůjčka sjednaná jen jedním z manželů

17. března 2021

Se vznikem manželství (pomineme-li eventualitu tzv. předmanželské smlouvy) dochází ze zákona také ke vzniku společného jmění manželů jako majetkového uspořádání mezi manžely, jehož cílem je zjednodušeně řečeno vytvořit formu bezpodílového spoluvlastnictví mezi lidmi, kteří se zavázali býti sami sobě oporou, „dokud je smrt nerozdělí“. Jedná se tak o jeden ze základních stavebních kamenů rodinného práva. Vzhledem k tomu, že celý tento institut je v teorii postaven na vzájemné důvěře, bez které se žádné uspořádání společného výkonu majetkových práv a povinností neobejde, může v praxi docházet k velmi nemilým překvapením, když je ta důvěra z jakéhokoliv důvodu neopodstatněná. Nicméně i na takové situace se právo snaží myslet a my si to dnes ukážeme na příkladu zápůjčky sjednané jen jedním z manželů.

V obecné rovině je stanoveno, že do společného jmění manželů patří vše, co nabyde jeden z manželů, případně manželé společně, za dobu trvání manželství.

K tomuto pravidlu se nicméně váže několik výjimek, které zabraňují nadbytečnému zásahu do individuální majetkové sféry obou manželů. Do společného jmění manželů tak nebude patřit věc sloužící osobní potřebě jednoho z manželů, dar a dědictví získané jedním z manželů, vše, co nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, vše, co nabyl jeden z manželů jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, a vše, co nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

Pro nabytí majetku do společného jmění manželů dále není rozhodné, zda se na něm oba manželé podíleli společně nebo zda byl výsledkem společné vůle obou manželů, není tedy vůbec vázáno na souhlas či vědomí druhého manžela. Vymezení společného jmění manželů se však netýká pouze této pozitivní stránky v podobě získaného majetku, je nutné počítat s tím, že je s ním spojena i stránka méně příznivá v podobě dluhů převzatých za trvání svazku manželského. Opět se tato úprava nevztahuje na všechny myslitelné případy. Zákon nám přímo vylučuje spoluúčast manžela na takovém dluhu, který se týká majetku náležícího výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, a dále dluhu, který převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž by se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

V tomto ohledu je tedy poměrně jasné, že v případech uzavření smlouvy o zápůjčce jen jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela, kdy zároveň platí, že by zápůjčka byla svou povahou zásadním zásahem do majetkových poměrů manželů, půjde takový závazek pouze za tím manželem, který zápůjčku sjednal. Zajímavější otázky by pak ale mohlo představovat určení toho, zda prostředky a následně třeba i majetek za ně pořízený takto sjednané zápůjčky bude spadat do společného jmění manželů či nikoliv nebo jestli se druhého manžela opravdu tato zápůjčka žádným způsobem nemůže dotknout.

Vzhledem k tomu, že na peníze získané zápůjčkou se nevztahuje žádná z výše zmíněných výjimek vylučujících nabytí majetku do společného jmění manželů, budou tyto prostředky bezpodmínečně jeho součástí. No a pokud jsme si vyjasnili, že peněžní prostředky získané zápůjčkou do společného jmění manželů vždy spadají, tak se dostaneme velmi strohou logickou úvahou k tomu, že je pak do něj samozřejmě zahrnut i majetek, za takové prostředky pořízený.

Jinak řečeno, vzniká nám v těchto případech pomyslný duální režim závazku. Za splnění dluhu ze smlouvy o zápůjčce sice bude odpovídat pouze ten z manželů, který si peníze samostatně zapůjčil, půjčené peníze a majetek, který je za ně následně pořízen, už ale bude patřit oběma manželům společně.

Z výše uvedeného ale nelze vyvozovat, že by dluh převzatý jen jedním z manželů nemohl být uspokojen majetkem ze společného jmění manželů. Sice platí, že dluh jednoho z manželů se bude vždy prioritně vymáhat na výlučném majetku dlužného manžela, ale v případě nedostatku takového majetku, přijde posléze na řadu majetek společný. I pro tyto situace existuje pro manžela – nedlužníka jistá forma ochrany, která spočívá v projevení nesouhlasu s dluhem vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl a následně může být postižena „pouze“ ta část společného jmění manželů, která by odpovídala podílu manžela – dlužníka, což bude zpravidla jedna polovina hodnoty společného jmění manželů.Dokážete si ale určitě představit, že takový postup nemusí být snadno proveditelný a dozvědět se o dluhu manžela až poté, co je zahájena exekuce na Váš společný majetek, nepochybně nebude patřit mezi Vaše nejsvětlejší společné chvilky.

Na závěr tak nezbývá nic jiného než doporučit, aby manželé v zásadních úkonech ve vztahu k jejích majetku postupovali pokud možno v součinnosti. Úplně nejjednodušším by samozřejmě bylo říci, že do manželství by se mělo vstupovat s rozvahou, neunáhleně a s osobou, které mohu bezmezně důvěřovat. Věřím ale, že o takovou radu nikdo z Vás nestojí.