Zpět

Stručný průvodce zaměstnancův i zaměstnavatelův aneb jak je to skutečně s vnitřními předpisy a pracovními řády

20. května 2021

Vnitřní předpisy v širším slova smyslu nejsou zřejmě pro značnou část zaměstnanců ani zaměstnavatelů ničím neznámým. Zaměstnavatelé, a to i s poměrně malým počtem zaměstnanců, často v praxi přijímají všemožné jednostranné normativní akty, pojmenované například jako interní směrnice nebo instrukce, potažmo pracovní řády, postupy anebo pokyny. Fantazie v tomto nezná mezí.

Ať už jsou takové akty pojmenovány jakkoliv, podstatnější, než jejich samotný název je obsahová stránka, podle níž se pak odvíjí jejich povinné, respektive dovolené náležitosti.

Nejdůležitější jsou pro zaměstnance vnitřní předpisy v užším slova smyslu. Ty by měly upravovat jen práva zaměstnanců (a jim odpovídající povinnosti zaměstnavatele) v pracovněprávních vztazích nad případný rámec úpravy v zákoníku práce. Naopak pro zaměstnavatele jsou nejdůležitější pracovní řády, jenž dále rozvádí zákonné povinnosti zaměstnanců, a jiné akty řízení (organizační řády, metodické aj. pokyny). Připomeňme si však, že i pracovní řád je zvláštním druhem vnitřního předpisu.

Pokud jde o vnitřní předpisy v užším slova smyslu, rozvíjející a rozšiřující práva zaměstnanců nad zákonnou úpravu, jejich obsah, vydávání, závaznost a seznamovací povinnost zaměstnavatele je obsažena v ust. § 305 zákoníku práce. Podle litery zákona jimi může zaměstnavatel stanovit práva, z nichž je oprávněn zaměstnanec, a to výhodněji, než stanoví zákoník práce. Kdyby jimi zaměstnavatel stanovil zaměstnanci povinnosti nebo zkrátil jeho zákonná práva, nepřihlíží se k nim. Tedy jako by nebyly. Navíc, aby byly vnitřní předpisy platné, vyžaduje se jejich písemná forma, soulad s právní úpravou a neretroaktivní účinnost (nesmí nabýt účinnosti dříve, než nabyly platnosti, tedy byly vyhlášeny).

Na straně zaměstnavatele se s vydáním vnitřního předpisu pojí ještě několik specifických povinností. Jednou z nich je povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance (způsobem obvyklým, tj. osobně na poradě nebo třeba písemně emailem) s vydáním, změnou i zrušením vnitřního předpisu, a to do 15 dnů od takovéto skutečnosti. Dále musí zaměstnavatel zajistit, aby byl vydaný vnitřní předpis všem zaměstnancům veřejně přístupný a aby byl alespoň po dobu 10 let od ukončení jeho platnosti archivován, a to pro případný soudní spor apod.

Pokud vnitřní předpisy založí nějaké konkrétní právo, jejich případné zrušení nemá vliv na trvání a uspokojení tohoto práva). Navíc, nároků vyplývajících z vnitřních předpisů se lze v krajním případě domáhat u věcně a místě příslušného soudu.

Co do konkrétních práv, bývá zaměstnancům ve vnitřních předpisech přiznáno například následující: delší dovolená, vyšší náhrady, další překážky v práci na straně zaměstnavatele, možnost cenově zvýhodněného stravování atp. Ve vnitřních předpisech může být stanovena i zkrácená týdenní pracovní doba, aniž by došlo ke snížení mzdy. Pro praxi je neméně důležitá i možnost stanovení výše mzdy jednostranně vnitřním předpisem (s tím musí být zaměstnanec seznámen ještě před začátkem výkonu práce).

Pracovní řád, jakožto zvláštní druh vnitřního předpisu upravený v ust. § 306 zákoníku práce, naopak může obsahovat jen další rozvedení povinností dle zákoníku práce, případně dle jiného právního předpisu, pro konkrétní, specifické podmínky dané práce. Pokud chce zaměstnavatel zaměstnanci stanovit další, odchylné povinnosti, které nevyplývají z pracovní smlouvy ani ze zákona, nezbývá mu nic jiného než se na tom se zaměstnancem, jehož se mají nové povinnosti týkat, dohodnout.

Pracovní řád nemusí být vydaný na dobu určitou. Vnitřní předpisy v užším slova smyslu by naopak na dobu určitou vydány být zpravidla měly, a pokud nejde o záležitosti odměňování, pak nejméně na dobu 1 roku (u odměňování lze na kratší dobu).

Povinnost vydat pracovní řád má řada zaměstnavatelů (pro úplný výčet viz ust. § 303 odst. 1 zákoníku práce), mezi nimiž jsou například správní, obecní, městské, magistrátní i krajské úřady, soudy anebo policie. Zjednodušeně řečeno, jedná se o zaměstnavatele z „nepodnikatelské sféry“. Všichni ostatní, tj. zjednodušeně řečeno zaměstnavatelé z „podnikatelské sféry“, nemají povinnost, nýbrž pouze možnost svůj pracovní řád vydat.

S vydáním pracovního řádu je to nicméně složitější u zaměstnavatelů, u nichž působí odborová organizace. Pokud k vydání nebo ke změně pracovního řádu neudělí  odborová organizace předchozí písemný souhlas, je vydání nebo jeho změna neplatná. Zákonodárce se tímto snaží více chránit slabší stranu pracovněprávního vztahu – zaměstnance – před tím, aby zaměstnavatel jednostranně rozváděl jejich zákonné povinnosti, bez vědomí odborů.

Mezi typické povinnosti (svým způsobem spíše povinné postupy) upravované pracovními řády se řadí například prokazování překážek v práci, evidování pracovní doby a práce přesčas, ohlašování nástupu na dovolenou apod. Mezi častými bychom našli i stanovený postup, jakým se projednává a uplatňuje odpovědnost zaměstnance nebo zaměstnavatele za škodu.

Ač to zákonodárce přímo do zákoníku práce nezakotvuje a nechává to v zásadě na zaměstnavateli, řada názorů se kloní k tomu, že by měly být vnitřní předpisy i pracovní řády napsány legislativně správně. Měly by se svou strukturou a použitým jazykem podobat zákonu. Samotný normativní text by tedy měl být ideálně v přítomném čase, jednotném čísle, způsobu oznamovacím. Takto napsaný text by měl být dále strukturován do článků, paragrafů, bodů, případně i třeba částí. Jako určitý pomocník se k tomuto vybízí Legislativní pravidla vlády.

Pokud bychom nadepsanou problematiku měli jednoduše shrnout, pak mějme na paměti, že existuje obsahové dělení vnitřních předpisů v širším slova smyslu na vnitřní předpisy a pracovní řády. Vnitřní předpisy v užším slova smyslu obsahují zaměstnanecká práva nad rámec zákoníku práce, pracovní řády naopak obsahují rozvedení povinností zaměstnanců zakotvených v zákoníku práce a jiných předpisech.

Pokud by vás problematika úpravy práv a povinností v pracovněprávních vztazích dále zajímala, můžeme vám doporučit článek Vyšší práva nad rámec zákoníku práce.

Pokud byste potřebovali pomoc anebo radu v souvislosti s tvorbou vnitřního předpisu, pracovního řádu anebo jiného interního aktu zaměstnavatele, můžete se na nás obrátit na e-mailovou adresu kucera@klaw.cz.