Zpět

(Ne)obnovení tzv. zákonné záruky při výměně věci nebo její opravě

8. července 2021

Práva spotřebitele se týkají každého z nás, a proto také téměř každého z nás zajímá, na co má vlastně nárok.

Usnesením č. IV.ÚS 367/21 ze dne 23.2.2021 se ke spotřebitelským právům vyjádřil také Ústavní soud ČR, a to tak, že se v zásadě zastal podnikatelů. Je však třeba dodat, že se jich zastal v souladu s rozumným výkladem práva, tedy v souladu s tím, co požaduje zák. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „NOZ“).

Ve sporu šlo o následující situaci: Spotřebitel si u podnikatele objednal bazén včetně jeho zabudování na pozemku a včetně jeho LED osvětlení. A právě osvětlení přestalo fungovat. Podnikatel tedy spotřebiteli osvětlení vyměnil. Ve lhůtě dvou let od výměny (ale 2,5 roku od převzetí bazénu) přestalo nové (vyměněné) LED osvětlení fungovat a spotřebitel se opět domáhal jeho výměny, coby uplatnění práva z vady.

Otázka, kterou nakonec spotřebitel položil Ústavnímu soudu ČR, zněla: „Vyhověl-li zhotovitel ve vztahu se spotřebitelem reklamaci a dodal novou věc, aplikuje se i na tuto nově dodanou věc záruční doba dle § 2165 odst. 1 o. z., tedy začne u této nově dodané věci běžet nová záruční doba v délce 24 měsíců?“ Tedy: Má podnikatel povinnost zaručit, že každá součást věci bude bezvadná po dobu dvou let od své instalace, nebo má zaručit, že věc jako taková bude funkční po dobu dvou let od svého převzetí spotřebitelem?

Předmětem sporu byla tedy otázka, zda výměnou zboží či jeho součástky začíná na vyměněné části běžet dvouletá záruka znovu od počátku, nebo zda záruční doba této vyměněné věci skončí za 24 měsíců od uzavření kupní smlouvy a převzetí zboží. Tedy, zda lhůta stanovená k uplatnění práva z vady běží od převzetí předmětu díla/zboží jako celku nebo zda začíná běžet znovu od zjednání nápravy formou výměny součásti.

Ústavní soud ČR došel k závěru, že výměna součásti věci nevede k tomu, že „ohledně této součásti začne běžet nová záruční doba, ale že i její případné vady se budou posuzovat v režimu původní záruční doby týkající se věci hlavní[1]“. K tomuto závěru dospěl na základě komparace toho, jaká ustanovení týkající se spotřebitelových práv zákonodárce převzal z původní zákonné úpravy do NOZ a která naopak nepřevzal s tím, že opačný výklad by byl v rozporu se zákonem.

Pro podnikatele tento závěr znamená jistotu, že za funkčnost prodané věci ručí ze zákona po dobu 24 měsíců (vizte § 2165 NOZ) od jejího převzetí spotřebitelem a tato záruční lhůta se prodlužuje pouze o dobu, po kterou ji spotřebitel nemohl z důvodů uplatnění vad (reklamace) využívat.

Nutno konstatovat, že se jedná o rozhodnutí, které je v souladu s požadavkem NOZ na rozumný a spravedlivý výklad práva, tedy že výkladem práva jsou v rozumné míře zachována práva obou stran.

 

 


[1] Usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 367/21 ze dne 23.2.2021, bod 11