Zpět

Rozhodovací praxe: Zmýlená neplatí aneb nákup akcií, obchodních podílů a (části) závodu spadá pod regulaci zákona o zadávání veřejných zakázek

13. ledna 2021

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.10.2020, č.j. 9 As 139/2020 – 125 

Jednání směřující k nabytí akcií, obchodních podílů a koupi (části) závodu naplňuje znaky veřejné zakázky na dodávky“ [1]

V našem srpnovém příspěvku pod názvem Rozhodovací praxe: Nákup akcií, obchodních podílů a (části) závodu nespadá pod regulaci zákona o zadávání veřejných zakázek jsem okomentoval rozsudek Krajského soudu v Brně, který došel k závěru, že jednání směřující k nabytí akcií, obchodních podílů a koupi (části) závodu nenaplňuje znaky veřejné zakázky na dodávky, a takové nákupy tedy zadavatelé nemusí soutěžit v zadávacím řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, ani kdyby šlo o nákup za 100 miliard.

V příspěvku jsem závěr Krajského soudu v Brně vyhodnotil jako správný s odůvodněním, že se nelze vždy držet striktně jen toho, „jak je zákon napsán“, ale je nutno záležitost vnímat v kontextu všech okolností jeho přijetí a účelu a cíle právní úpravy.

Nicméně právo je často plné překvapení, které se ke škodě věci urodilo i zde. Nejvyšší správní soud, který případ po Krajském soudu v Brně znovu posuzoval, totiž tento závěr ve svém nedávném rozhodnutí zcela odmítnul a kauzu tak otočil o 180 stupňů.

Nejvyšší správní soud tudíž uzavřel, že jednání směřující k nabytí akcií, obchodních podílů a koupi (části) závodu naplňuje znaky veřejné zakázky na dodávky. Zjednodušeně řečeno, takové dražší nákupy je nutno zadavateli tendrovat v zadávacím řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

Říkáte si, že tento závěr nedává smysl, protože v rámci akvizice mám přeci logicky vždy zájem o konkrétní společnost, kterou jsem si předem prověřil, zhodnotil, zda je investice pro mě vhodná a výhodná, a dlouze jsem s ní o podmínkách obchodu jednal tak, abychom všichni byli spokojeni? Pokud jste si odpověděli kladně, jste stejného názoru jako já.

Ale i na to má Nejvyšší správní soud odpověď, a to sice striktně právně možná i správnou, ale zcela odtrženou od reality. Podívejme se, co konkrétně Nejvyšší správní soud říká.

Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že si je vědom toho, že u korporátních akvizic je postup v zadávacím řízení velice těžko představitelný, neboť zadavatel má typicky (a oprávněně) zájem o konkrétní společnost. […] O vhodnosti takové úpravy lze jistě polemizovat, posouzení vhodnosti úpravy však není úkolem soudu, ale zákonodárce, a v rámci výkladu aktuální zákonné úpravy pro ně není místo.

S trochou nadsázky můžeme říci, že pokud nejste zadavatelem podléhajícím povinnosti zadávat své nákupy v zadávacím řízení, vyhráváte jackpot. V opačném případě si totiž raději pořiďte křišťálovou kouli, abyste věděli, koho si v rámci akvizice koupíte. Pozornému čtenáři se jistě vybaví známé pořekadlo o koupi zajíce v pytli. Inu, právo není vždy nejen spravedlivé, ale ani logické.

Ještě že snad vše napraví připravovaná budoucí novela zákona o zadávání veřejných zakázek.

 

 


[1] Právní věta redakčně upravena