Zpět

Kauce ve veřejných zakázkách se zaměřením na její výši

24. března 2020

Dovolím si tvrdit, že drtivá většina dodavatelů, kteří se v rámci své podnikatelské činnosti setkávají s problematikou účasti ve veřejných zakázkách, již ve své praxi řešila situaci, kdy se chtěla či musela bránit proti nesprávnému postupu zadavatele ve veřejné zakázce, které se daný dodavatel chtěl účastnit či se jí přímo účastnil.

Nejeden z nich byl přitom překvapen informací, že pokud chce nechat spornou veřejnou zakázku na základě svého návrhu autoritativně přezkoumat Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) jako orgánem příslušným k dozoru nad dodržováním zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů („ZZVZ“), musí k ÚOHS složit určitou (a dlužno říci mnohdy velmi vysokou) finanční částku.

Právě o výši této povinně skládané finanční částky, kterou ZZVZ nazývá kaucí, si dnes povíme několik informací. Tento článek přitom nemá za cíl zabývat se výší kauce u koncesí, ale pouze u klasických veřejných zakázek.

Výše kauce je pro klasické veřejné zakázky upravena v § 255 odst. 1 ZZVZ, a to rozdílně pro jednotlivé situace, které připadají při návrhu na ÚOHS v úvahu. Všechna tato zákonná pravidla však mají jeden jediný společný jmenovatel. Tím je zajistit, aby výše kauce byla motivační a pomohla zabránit podávání účelových a šikanózních návrhů k ÚOHS, jejichž cílem je namísto legitimní obrany proti nesprávnému postupu zadavatele pouhé blokování dalšího průběhu či dokončení zadávacího řízení.

A nyní již k jednotlivým zákonným pravidlům. Kauce povinně skládaná dodavatelem – navrhovatelem činí částku:

  • 1 % z nabídkové ceny dodavatele – navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních 4 let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50.000 Kč, nejvýše ve výši 10.000.000 Kč;

Je přitom (rovněž ve správní praxi ÚOHS) zastáván názor, že pokud při hodnocení nabídek v napadané veřejné zakázce, potažmo její napadané části, rozhoduje nabídková cena s DPH, je základem pro výpočet kauce tato cena, a naopak.

  • 100 000 Kč v případě, že dodavatel – navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu;

Typickým případem je situace, kdy dodavatel brojí proti zadávacím podmínkám ve veřejné zakázce, v rámci níž ještě nepodal svou nabídku. S ohledem na skutečnost, že řada dodavatelů nechává podání své nabídky na poslední chvíli a v řadě případů by kauce vypočtená procentem z nabídkové ceny dosahovala vyšších částek nežli oněch 100.000 Kč, bývá placení této paušální kauce v praxi (i z taktických důvodů na straně dodavatelů) poměrně časté.

  • 200 000 Kč v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy.

Jak je vidno ze shora uvedeného, chce-li se dodavatel obrátit se svým návrhem na ÚOHS, musí (alespoň dočasně[1]) vynaložit nemalé finanční prostředky.

Pokud je přitom dodavatel nemá nebo nemůže zajistit tak rychle, aby byl schopen kauci složit v ZZVZ stanovených lhůtách, nemůže být se svým případně podaným návrhem úspěšný, ani kdyby v něm měl věcně pravdu. Pokud totiž dodavatel kauci nesloží včas a v plné výši, ÚOHS ze zákona řízení o takto podaném návrhu svým usnesením bez dalšího zastaví.

To takovému dodavateli samozřejmě nebrání, aby se v dané veřejné zakázce za zákonem stanovených podmínek obrátil na ÚOHS s podnětem k zahájení řízení z moci úřední. Ten již v současné době nepodléhá žádnému povinně ÚOHS placenému poplatku a nepodléhá rovněž žádné kauci, takže jakékoliv finanční omezení na straně dodavatelů zde mizí. Nicméně s podáním podnětu nejsou spojeny takové účinky jako s podáním návrhu a i jinak se ve srovnáním s návrhem k ÚOHS jedná o principiálně slabší prostředek obrany.

Dlužno říci, že kauce není v žádném případě specialitou České republiky.

Stačí se podívat k našim nejbližším sousedům do Slovenské republiky a zjistíme, že rovněž tam mají upravenou obdobu naší kauce v nosné úpravě veřejného nakupování, zákonu č. 343/2015 Z. z., o verejnom obstarávaní a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Srovnáním obou úprav pak zjistíme, že například v maximálních výších nejsou naši sousedé tak razantní jako v České republice. Kauce totiž může podle slovenské právní úpravy dosáhnout nejvíce 50.000 EUR, což je nepoměrně méně, nežli podle české právní úpravy.

Který z těchto přístupů k výši kauce je vhodnější, ukáže nepochybně až dlouhodobá správní praxe. Osobně jsem názoru, že slovenská (pro dodavatele přívětivější) právní úprava je vhodnější. Jakkoliv totiž souhlasím, že výše kauce musí být motivační, zastávám názor, že nesmí být současně demotivační, a musí mít na zřeteli veřejný zájem dodržování správného postupu zadavatelů ve veřejných zakázkách.

Z našich zkušeností současně můžeme již nyní říci, že právní úprava výše kauce v České republice mívá nezřídka (také) onu nechtěnou demotivační funkci, když je to mnohdy právě vysoká kauce, která vede dodavatele, byť přesvědčeného o své pravdě, k rozhodnutí, že návrh k ÚOHS nakonec nepodá, a jako advokáti mu nemůžeme mít toto rozhodnutí za zlé.

 


[1] Kauce není ve svém principu nevratná, ZZVZ stanoví její propadnutí, popř. propadnutí její části, pouze v taxativně stanovených případech upravených v § 255 odst. 3 a 4 ZZVZ.